Nikdo z nás lidí by neměl jenom apaticky přežívat ze dne na den, z týdne na týden, z měsíce na měsíc a z roku na rok. Každý z nás by měl mít ve své mysli i aspoň něco pozitivního, co by mu zvedalo náladu a nenechalo ho jenom propadat depresím. Každý z nás by tedy měl žít nejen přítomností, ale měl by myslet i na budoucnost a v této se na něco těšit. Protože takové těšení je hnacím motorem života, který dává naší existenci smysl.
Těšit se můžeme my lidé samozřejmě na ledacos. Každý má ve své budoucnosti něco, k čemu může optimisticky upnout svoje myšlenky. A v případě snad všech pracujících lidí je tím, na co se tito těší, určitě i dovolená. Protože pracujete-li, jistě se mnou budete souhlasit v tom, že je právě toto volno nejkrásnější nebo aspoň jednou z nejkrásnějších dob roku. A to proto, že zrovna v této době nemusíme vykonávat práci, jíž se po zbytek roku věnujeme, můžeme si od ní odpočinout, dělat kdeco, co se nám jenom zlíbí, a to s jistotou, že přesto dostaneme svoji výplatu. A kombinace toho všeho přece musí potěšit.
A tak se na dovolenou těšíme. A to bez ohledu na to, co o ní máme v úmyslu dělat, čím si ji hodláme ukrátit. Někdo už v dost velkém předstihu sní o tom, jak bude cestovat, pro někoho dalšího je ona jeho dovolená jenom symbolem nicnedělání doma, někdo se během ní věnuje svým dalším koníčkům, rodině nebo všemu tomu, čemu se chce věnovat, ale jindy na to třeba nemívá dost času.
A věřím, že i vy se na ony dny volna těšíte. A že se nemůžete dočkat, až taková doba nastane. Protože určitě nejste jiní než já. A já osobně se na dovolenou tedy těším náramně. A víte, co budu dělat, až budu toto volno mít? To vám vlastně ani nemusím říkat, protože je to jasné. Budu dělat to, co mi dělá dobře. A vy si určitě budete počínat podobně. Protože dovolená není dobou starostí a trápení. Aspoň v ideálním případě.